Letadla československých letců

Supermarine Spitfire

Hawker Hurricane

De Haviland Mosquito

Bristol Beaufighter

Vickers Wellington

Consolidated Liberator

Supermarine Spitfire

SpitfireVickers Supermarine Spitfire byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Letoun tvořil spolu s Hurricany základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii.

Spitfire je jednomotorový jednomístný stíhací letoun, celokovový samonosný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce (pouze kormidla kryje plátno), s jednoduchými ocasními plochami a se záďovým zatahovacím podvozkem (u prvních verzí ostruhové kolečko zatažitelné nebylo).

Prototyp letadla byl dokončen v roce 1936. Po menších úpravách prototypu byla v červnu 1936 objednána první série 310 kusů pod názvem Spitfire. Celkem vzniklo 24 verzí s mnoha subvariantami lišícími se motory, výzbrojí či výstrojí.

Výzbroj se zpočátku u prvních verzí sestávala výhradně z kulometů. Verze Mk.IA nesla osm kulometů Browning ráže 7,7 mm vestavěných do křídla. Protože se brzy ukázalo, že kulomety mají relativně malý účinek, dostaly Spitfiry výzbroj 20mm kanóny British-Hispano.

Spitfire se stal, i díky úspěšné propagandě, legendou bitvy o Británii. Byl určitě jedním z nejlepších stíhacích strojů své doby. Během roku 1940 měl svou nezastupitelnou úlohu při ochraně britského vzdušného prostoru a při ochraně ustupujících britských a francouzských vojsk u Dunkerque. V době bitvy o Británii ale ještě nebyly perutě RAF vybaveny dostatečným počtem strojů tohoto typu, a tak se dělil o úspěchy se svým kolegou od firmy Hawker. RAF totiž v té době disponovala dostatečným počtem robustní stíhačky Hawker Hurricane, která se ukázala být vhodnou pro ničení nepřátelských bombardérů, ale kvůli nižším výkonům byla slabší v porovnání s německou nejrozšířenější stíhačkou Messerschmitt Bf 109E.

Celkem bylo postavených více než 20 300 kusů všech verzí a Spitfire zůstal ve službě až do padesátých let 20. století. Stroje byly vyráběny v továrnách v Castle Bromwich nedaleko Birminghamu a v Southamptonu.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 1 (pilot)

Rozpětí: 11,23 m

Délka: 9,54 m

Výška: 3,84 m

Hmotnost prázdného letounu: 2630 kg

Vzletová hmotnost: 3450 kg

Maximální rychlost: 646 km/h

Dostup: 12 900 m

Počáteční stoupavost: 21 m/s

Dolet: 690 km

Max. dolet s příd. nádrží: 1580 km

(nahoru)

Hawker Hurricane

HurricaneHawker Hurricane byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Hurricany spolu se Spitfiry tvořily základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii.

Letoun vznikl v polovině 30. let, šlo o první moderní stíhací jednoplošník britského Royal Air Force. Postupně ovšem byl vytlačován modernějším a výkonnějším Spitfirem, byť ten byl výrobně náročnější – a také dražší. Později se Hurricane uplatnil jako stíhací bombardér, vyzbrojen 40mm kanóny v severní Africe ničil tanky německého Afrikakorpsu či jako námořní Hawker Sea Hurricane operoval z palub britských letadlových lodí.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 1 (pilot)

Rozpětí: 12,19 m

Délka: 9,83 m

Výška: 4,01 m

Hmotnost prázdného letounu: 2606 kg

Vzletová hmotnost: 3479 kg

Maximální rychlost: 538 km/h

Dostup: 10 970 m

Počáteční stoupavost: 14,1 m/s

Dolet: 965 km

(nahoru)

De Heviland Mosquito

MosquitoBritský letoun de Havilland Mosquito představoval od počátku svého nasazení roku 1941 tvrdý oříšek pro stíhače Luftwaffe, kterým většinou unikal díky své vysoké rychlosti. Byl používán jako lehký bombardér, noční stíhač i průzkumný letoun. Pro své kvality, které měl i přesto, že většina stroje byla tvořena dřevěnou konstrukcí, dostal přezdívku Dřevěný zázrak.

Letoun Mosquito vzniklv říjnu 1938. Bylo plánováno, že se bude díky své rychlosti užívat jako neozbrojený denní bombardér.První prototyp vzlétl v listopadu téhož roku a překvapil svými výkony - byl rychlejší, než řadové jednomotorové stíhačky. Jeho rychlost 640 km/h, obratnost a příjemné letové vlastnosti zaručily rychlý souhlas se sériovou výrobou.

Vzniklo několik verzí, přičemž nejpočetnější byla stíhací a bombardovací verze FB. Letouny verze NF.30, byly tak rychlé, že je nedostihlo žádné vrtulové letadlo Luftwaffe. Bombardovací verze Mosquita Mk.IV donesla stejný náklad pum nad vzdálený cíl jako americký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress.

Letoun Mosquito měl v druhé světové válce široké uplatnění. Létal a byl vyráběn nejen ve Velké Británii, ale v dalších státech světa, a to i po ukončení druhé světové války, po níž byl ještě dále vyráběn.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 2 (pilot, navigátor)

Rozpětí: 16,52 m

Délka: 13,57 m

Výška: 5,3 m

Hmotnost prázdného letounu: 6490 kg

Vzletová hmotnost: 8210 kg

Maximální vzletová hmotnost: 11 000 kg

Dostup: 11 000 m

Stoupavost: 14,5 m/s

Dolet: 2400 km s plnou výzbrojí

(nahoru)

Bristol Beaufighter

BeaufighterBristol Beaufighter byla britská dvoumotorová stíhačka stavěná a používaná v době druhé světové války původně jako noční stíhací letoun, ale také jako bitevní a torpédový letoun.

Prototyp letadla byl hotový na podzim roku 1939 a první peruť obdržela sériově vyráběné letouny na podzim roku 1940. V květnu 1941 již mělo noční stíhací letectvo RAF k dispozici šest perutí vyzbrojených těmito stroji.

Letouny Beaufighter byly opravdu velice těžce vyzbrojenými stíhačkami. Mimo čtyř kanónů ráže 20 mm bylo instalovány v křídlech 6 kulometů ráže 7,7 mm. Letoun poháněla dvojice motorů Herkules, přičemž docházelo k jeho postupnému zdokonalování. V letadlech byly instalovány palubní radiolokátory s dosahem asi 6,5 km, díky nimž byl v listopadu 1940 sestřelen první nepřátelský letoun.

Technický vývoj Beaufighteru pokračoval v dalších obměnách - byly zkoušeny typy bez kulometů, na kterých byla instalována čtyřkulometná střelecká věž za pilotní kabinu, pro potřeby velitelství pobřežního letectva vznikl typ bez kulometů, ale se zvětšenou zásobou paliva v křídelních nádržích. Stroje se tak kromě stíhacího určení dostal další úkoly - používal se též jako bitevní či jako torpédový letoun. Od roku 1943 byly pod křídla Beaufighterů montovány závěsy pro osm neřízených raket, navigátor - střelec mohl letoun bránit kulometem Vickers ráže 7,7 mm.

Celkem bylo ve Velké Británii vyrobeno 5934 Beaufighterů všech verzí, z toho 1369 kusů ve stíhací verzi.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 2 (pilot, navigátor)

Rozpětí: 17,65 m

Délka: 12,6 m

Výška: 4,84 m

Hmotnost prázdného letounu: 7072 kg

Maximální vzletová hmotnost: 11 521 kg

Maximální rychlost: 515 km/h

Dostup: 5795 m (bez torpéda)

Stoupavost: 8,2 m/s (bez torpéda)

Dolet: 2816 km

(nahoru)

Vickers Wellington

WellingtonVickers Wellington byl střední dvoumotorový bombardér používaný za druhé světové války britským Královským letectvem a letectvy spojenců. Nejvíce byl používán v prvních dvou letech války. Později byl v operacích nahrazen letouny typu Avro Lancaster a Handley Page Halifax.

Prototyp letounu vzlétl poprvé 15. června 1936. Výsledky dopadly dobře a stroj byl objednán pro RAF (britské královské letectvo). Poté byly vydány nové specifikace, podle nichž byl typ upraven pro sériovou výrobu a operační službu.První sériově vyráběný Wellington Mk.I vzlétl v prosinci 1937.

Letouny Wellington, nazývané britskými letci „Wimpey“ a českými letci „Velouš“, sloužily před vypuknutím druhé světové války v jednotkách pobřežního letectva. Po napadení Velké Británie německým letectvem, resp. prvním náletu na Londýn, podnikly odvetný úder na Berlín a v náletech na německá města pokračovaly. Posádky Wellingtonů uskutečnily ve Velké Británii 63 976 operačních vzletů, další vzlety podnikly na jiných bojištích, zejména na Blízkém východě.

Do dnešních dní se zachovaly jen dva stroje, oba jsou ve Velké Británii.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 6

Rozpětí: 26,26 m

Délka: 19,68 m

Výška: 5,33 m

Hmotnost prázdného letounu: 8 417 kg

Maximální vzletová hmotnost: 19 926 kg

Maximální rychlost: 378 km/h

Dostup: 5486 m

Stoupavost: 320 m/min

Dolet: 2905 km

(nahoru)

Consolidated Liberator

LiberatorConsolidated B-24 Liberator (Osvoboditel) bylo americké bombardovací letadlo, které se stalo významnou zbraní druhé světové války.

Letadlo B-24 se díky svému dlouhému doletu stalo významným strojem na tichomořském bojišti, v Evropě se spolu s Boeingem B-17 stalo hlavním strojem amerického strategického letectva při bombardování Říše. Byl používaný i britskou RAF pří hlídkování nad Atlantickým oceánem, byla jimi vyzbrojena i 311. čs. bombardovací peruť v rámci československých jednotek v RAF. Ta během působení u Pobřežního velitelství potopila jednu velkou nákladní loď (Alsterufer), poškodila 4 hladinová plavidla a několik menších. Dále zaútočila na 35 ponorek, z nichž 4 potopila a vyřadila z boje přibližně 17 nepřátelských stíhačů.

O významu B-24 svědčí i počet vyrobených kusů, který do roku 1945 dosáhl úctyhodných 18 188.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Posádka: 10

Rozpětí: 20,47 m

Délka: 33,52 m

Výška: 5,49 m

Hmotnost prázdného letounu: 16 780 kg

Maximální vzletová hmotnost: 29 485 kg

Maximální rychlost: 467 km/h

Dostup: 8534 m

Stoupavost: 274 m/min

Dolet: 3540-6000 km

(nahoru)

2010 Matěj Čuchna | XHTML valid | CSS valid